Videa a fotografie

Rok 2019

 Kajmani vyrážejí na středomořský ostrov Gozo.

Začátkem června 2019 jsme vyrazili, členové Klubu sportovního potápění Kajman Cheb, za potápěním na Maltu. Naším cílem byl ostrov Gozo, vzdálený cca 15 minut trajektem od hlavního ostrova Malty. Z pražského letiště Václava Havla byl plánovaný odlet  v sobotu 1.6.2019 v 11:10 hodin. Bohužel už v Praze se cesta protáhla o hodinové zpoždění.  Nakonec jsme odletěli  ve 12:10. Pak už naštěstí vše běželo tak, jak mělo.

vkulstejnrajce.net

Po přistání na nás čekal mikrobus, který nás odvezl přes celý ostrov Malta až ke stanovišti trajektu. Tady už jen čekání na trajekt a pak dosti krkolomný nástup nákladovým prostorem trajektu až na horní palubu. Pak už nás čekala jen pohodová patnáctiminutová plavba na Gozo.

vkulstejnrajce.net

Cestou jsme obdivovali panoramata sousedního ostrova Comino.  Čekal nás další přesun mikrobusy přes celý ostrov Gozo do resortu Horizon apartments v městečku Marsalforn. Po sedmnácti hodinách jsme byli konečně na místě. Hotel přímo u moře, to je opravdu nádhera.

vkulstejnrajce.net

Přivítal nás zde nás místní průvodce Luděk a hned nám vysvětlil, jak bude celý týden probíhat. Vybalili jsme a vyrazili na nákupy do místního obchodu.  Byl večer a většina z nás pociťovala únavu po náročné celodenní cestě. Někdo vyrazil ještě jednou do města, jiní jako já byli rádi, že padnou do postele a užili si zaslouženého odpočinku.

První den jsme začali seznamovacím ponorem kousek od hotelu na lokalitě zvané Xwejni Bay.   Druhý ponor prvního dne jsme absolvovali ze stejného vstupu do vody, ale na lokalitu nazvanou Double Arch – krásná dvojitá kamenná brána.

Gozo – Double Arch

Po těchto ponorech si někteří z nás uvědomují své limity. Ostatní si bez problémů užívali potápění v moři naplno. Po prvním dni nám bylo jasné, že tu moc života pod hladinou  opravdu  není , ale zajímavě členitý terén to zcela vynahradí.

Druhý den nás mikrobus po cca 20 minutách dovezl na místo zvané Inland Sea. Na volné moře jsme se dostali proplutím cca 80 metrové průrvy ve skále. Měli jsme zde plánované dva ponory.  Jeden z lodi, kdy nás průrvou odvezl člun k místu, kde ještě před třemi lety stálo Azurové okno, které se bohužel silou přírody zřítilo do moře. Při druhém ponoru jsme průrvu proplavali pod vodou. Proplavání tunelem ve skále je opravdu parádní záležitost. Kolem jen překrásná temně modrá voda. Prostě nádhera …..

vkulstejnrajce.net

Den třetí vyrazili už v půl deváté ráno za potápěním na vraky na místo zvané Xazz l–Ahmar.

vkulstejnrajce.net

Vyrazit takhle brzy se nám vyplatilo, protože jsme tu byli mezi prvními a lokalita se postupně zaplňovala dalšími skupinami potápěčů. Zde jsou tři vraky a my se shlédli dva z nich. Jako první byl vybrán MV X LENDI – trajekt o délce 80 m potopený 12.11.1999. Jako druhý pak vrak MV Karwela o délce 43 m potopený 12.08.2006. Oba vraky jsou v hloubce cca 40 metrů. Trajekt MV XLENDI leží dnem vzhůru a tak je možné proplavat s opatrností jen horní palubu. Ostatní prostory jsou nepřístupné a nebezpečné.

vkulstejnrajce.net

Druhý ponor na MV Karvela je o dost jiný. Loď leží dnem dolu a jsou přístupné  všechny paluby.Je to překrásný vrak .

vkulstejnrajce.net

Oba dva ponory nám trvali po 50 minutách a obě skupiny jsou bezpečně na břehu. Zde se opět ukázalo, kdo z nás má jaké zkušenosti .

Den čtvrtý jsme se potápěli kousek od hotelu na místě zvaném Billinghurst Cave.

vkulstejnrajce.net

Zde nás náš průvodce Luděk vzal do obrovské podmořské jeskyně pod břehem. Tyto impozantní prostory opravdu stály za to. I za ten trošku krkolomný sestup po skalách k vodě.  30 minut v tomto uzavřeném prostoru, kde nebylo možné vynoření obstála první skupina na jedničku, a všichni si naplno užili nádheru, skrytou pod hladinou. Ponor číslo dvě čtvrtého dne, někteří z nás vynechali, a ostatní si užívali rybičky podél skalních stěn na Reqqa Point.

Poslední den potápění jsme navštívili  lokalitu Gharsi Valley,  kde se nachází obrovská kaverna Blue Doom.

vkulstejnrajce.net

Do kaňonu jsme sestoupili po dlouhých schodech. Ale je to lepší varianta než po hrozivě vypadajícím  žebříku, který je na přední části útesu. Pokud bychom vybrali horší variantu a šli po žebříku, tak bychom přišli o překrásný kaňon s křišťálovou vodou plnou rybiček. Proplaváváme kaňon a stáčíme se vpravo podél stěny. Po zhruba  150 metrech  nacházíme vstup do modré kaverny. Otevírá se před námi ohromný prostor  s klenutým stropem. Vynořujeme se nad hladinu v kaverně. Nad námi ve výšce cca 20 metrů je překrásný strop kopulovitého tvaru. Při pohledu z kaverny ven jsou vidět dvě mohutné mordré díry. Zanořujeme se s proplavaváme modrou dírou a otáčíme to vlevo zpět do kaňonu, kde si užíváme plavání v hejnech malých rybek.  Vplouvám pod velký balvan, kde nacházím parádní chobotnici. Chvilku se mi schovává zalézá pod kameny ,ale nedám jí pokoj dokud ji nenatočím. Vplouvám pod kamen z druhé strany a pak se mi konečně ukáže v plné kráse. Přišla zapózovat před kameru a po chvilce se zas ztratila v díře. Končíme ponor  a teď už jen vyšlapat  nahoru ty nekonečně dlouhé schody. To byl opravdu očistec ale stálo to za tu námahu. Byl to poslední ale rozhodně nejhezčí ponor na Gozu.

Vyrážíme  zpět na hotel, dáváme sušit výstroj a další den bude už jen relax na pláži. A pak odlet zpět do reality.

sestřih ze všech ponorů na Gozu je Zde – hezkou podívanou

Tady je takový velice krátký sestřih z celého týdne Tak jak jsem ho prožil já a moje partnerka Dáša.

Kompletní galerie fotografií je tady.

Máme tu pomalu konec dubna, jsou velikonoce a kajmani vyrážejí na
dlouhodobě plánovanou akci za potápěním do sousedního Polska. Konkrétně na lomy ZAKRZÓWEK v Krakowě  a na GRODEK. Poté navštívíme lom Šifr ve Svobodných Heřmanicích.

Z Chebu vyrážíme po mírných komplikacích jen v šesti lidech. Původně nás mělo být sedm, ale nemoc si nevybírá. Čtyři potápěči a zbylá dvojice jako nás doprovod. Jedeme ve složení Vladimír Kulštejn ,Dáša Pokorná , Ladislav Račák ,Jana Podhirnová ,Martin Svoboda a Lenka Svobodová Cestu jsme plánovali od listopadu 2018. Je to přeci jenom kousek cesty a to je dobré pořádně promyslet. Plán je přesunout se ve čtvrtek 18 dubna do Polska, kde máme zajištěné ubytování cca 10km od Krakova. Cestu jsme stanovili raději přes Německo, kde mají přeci jenom lepší dálniční síť a až  na místo jedeme celou cestu po dálnici. Každopádně jsou velikonoce a dali se čekat nějaké ty dopravní komplikace. Je fakt že až takhle to nikdo z nás nečekal. Dlouhá kolona kamionů o délce snad 300 km to je fakt síla. Všichni Poláci se chtějí vrátit na velikonoce mermomocí domů. Z Drážďan až do Vratislavi to byla fakt síla. Každopádně po nějakých 10 hodinách jsme na místě.  Vyráželi jsme po deváté ráno a v sedm večer jsme na hotelu Polin . Je čas se konečně něčeho pořádně napít. Vybalujeme jen nejnutnější věci a vše ostatní necháváme v dodávce. Časně ráno máme v plánu vyrazit na lom .

 lom ZAKRZÓWEK – Krakow

Z hotelu vyrážíme po osmé ráno, ať jsme na lomu mezi prvními. A to se
vyplatilo nikde ani noha, jen dva Slováci vstávali ještě o něco dřív. V Polsku byl naštěstí všední den a tak bylo na lomu docela prázdno. Lom Zakrzówek otevírá v 9 hodin a vstupné je 40 zlotých za osobu. Zázemí je naprosto fantastické. U nás v Čechách nikde nic takového nenajdete.

Po 9 hodině vjíždíme do areálu lomu a brána se za námi hned zavírá. Voda už ze břehu vypadá naprosto luxusně. Zabíráme přístřešek hned u vody, ať to nemáme daleko. Na každém přístřešku je plán lomu, hned ho prohlížíme a plánujeme ponor. Nebude to žádné náročné potápění, ale příjemný relax .

Na lomu bylo trošku větrno tak omluvte zhoršenou kvalitu zvuku.


Po krátkém rozkoukání se jdeme chystat do vody. Vláďa ,Martin a Láďa jdeme v suchých oblecích Dáša jde v mokrém, Brrrrrr bude to studené. S Dášou jdeme jako první Martin s Láďou nás následují. 

Voda je překrásná jako v moři. Slunce se zrcadlí o dno pod námi. Nádhera,
světla je všude tolik, že svítilnu rozhodně nebude třeba. Plaveme s Dášou po svážné až ke vraku letadla, kde otáčíme zpátky. Dáša v mokrém obleku je
promrzlá až na kost. Teplota 7 stupňů není na mokrý oblek nic moc. Ale je dobrá dalo to. Doprovázím jí ke břehu a otáčím to zpět na volnou vodu na druhou stranu lomu. Tady potkávám Martina s Láďou a dokončuji ponor s nimi. Kluci jsou akorát u vraku prvního letadla. Dál vede ponor Láďa Račák a já s Martinem ho následujeme. Po nějakých 100 metrech se před námi odkrývá silueta něčeho velkého. Je to autobus, čím jsme blíž tím je vidět lépe a lépe. Voda je stále parádní v celém profilu. Svítilnu není třeba, autobus je v nějakých 17 metrech, ale není to znát. Kdybych se nepodíval na počítač, vůbec bych neřekl, že je to 17 metrů, jak je krásně vidět. Proplaváváme vrak a pokračujeme stále dál. Vzduchu je dost tak není co řešit. Kluci mají oba záložní lahev a moje dvacítka je snad bezedná. Už jsme pěkně daleko, pokračujeme stále rovně, ale zdá se, že tam už to němá cenu. Láďa, náš navigátor, to otáčí vpravo a po chvilce nacházíme rozeseté kousky čeho si. Za chvilku poznáváme, že jsou to kusy dalšího letadla. Trup leží opodál, v boku má obrovskou díru jako po výbuchu zevnitř. Do té díry
se vejdu a hned mizím uvnitř. Je to vrak Antonov AN-2. Tady otáčíme a bereme kurz zpět. Před námi je opět autobus, všímám si lana, co vede vpravo směrem přes lom. Bereme to po lajně cestou, opět potkáváme dva Poláky, kteří plavou stejným směrem. Najednou je konec a hned víme, že jsme si cestu o dost zkrátily. Jsme opět pomalu tam, kde jsme začali. Jsme na svážné, která rozděluje lom na dva kousky.  Na svážné je cca 8 metrů a na každou stranu to padá dolů do hlubin lomu. Tady se rozcházíme a jdeme každý po svém. Já padám do hloubky na druhé straně, kde nacházím vraky motorových člunů.  Po chvilce dole vzduch už pomalu dochází a tak stoupám na svážnou a beru to směrem ke břehu. Potkávám obrovská hejna plotic. Zadržím dech a připlavou téměř ke mě. Při výdechu jako když střelí, hejno se rozprchne na všechny strany. Jsem v hloubce asi 3 metry a užívám si rybiček docela dlouhou dobu.Tlak v lahvi se blíží k deseti barům je třeba ponor ukončit. Vylézám, kluci jsou už venku. Slunce krásně hřeje, je opravdu parádní den. Dáša už mezi tím rozmrzla na slunci a neopren je pomalu suchý. My odvážíme lahve na foukání. Rozděláváme gril,  je čas na oběd. Plánujeme další ponor.  Dáše se moc nechce,ale nakonec se nechává přemluvit a dá s námi další půl hodinku v mokrouši. Podíváme se na další atrakce, kde jsme ještě nebyli.

Vyrážíme po druhé svážné, kde je vrak auta. Za ním otáčíme vlevo, klesáme pod deset metrů je tu jaká si plechová bouda.  O kousek dál je obrovské potrubí,kterým Dáša a Láďou proplavávají.  Najednou je před námi něco obrovského.Pořád mi nedochází, co to je, jen poznávám kormidlo. Je to obrovská dřevěná loď. Je jak Noemova archa, prostě pořádný kolos. Jak to sem, kdo dostal, to by mě opravdu zajímalo. Po chvilce na palubě padáme do útrob lodi. Tady je už třeba malounko posvítit, ale i bez světla by se to dalo. Proplouváme vnitřkem lodi a vyplouváme na druhé straně otvorem na přídi. Hlídám čas blíží se dvacátá minuta ponoru a vím, že Dáša je opět promrzlá. Dáváme si signál a opouštíme kluky a míříme ke břehu. Cestou ještě potkáváme na rozloučenou parádní štiku. Jsme u stěny a už je vidět výlez z vody. Dáša jde dál už sama. Já to otáčím a padám podél stěny do hlubin lomu. V 25 metrech nacházím docela velké plato.Pak to padá ještě níž stále je hezky vidět. Koukám na počítač ukazuje 33,3 metru jsem asi na samém dně lomu, je tu tyč a na ní polská vlajka. Terén se po chvilce začíná zvedat a já jsem opět na svážné. Otáčím ke břehu a jdu pozorovat rybičky. Z vody lezu opět jako poslední. Vzduchu mám ještě dost i na další
ponor. Dáme pauzičku a v pozdním odpoledni se zanoříme po třetí. Tentokrát si jde každý po svém bude to jen taková půl hodinka. Dáša už zůstává na břehu a užívá si sluníčka.

Blíží se večer a my naposledy foukáme, ať máme vzduch na druhý den.  To se přesuneme na lom Gródek a pak do Čech. Krásně unaveni odjíždíme na hotel. Ráno nás čeká cesta na lom Grodek. V plánu je vyrazit po osmé hodině ať jsme na lomu opět mezi prvními.

Tady je video z ponoru. Je sice mimořádně trošku delší ale snad to někdo dokouká do konce. Přeji hezkou podívanou .


lom Gródek

Je tu další den a my se přesouváme z Krakova na lom Gródek . Je proslulí dvěma bagry, které jsou na dně lomu. Ještě tu najdeme repliku lodi Wilhelm. Hloubka lomu 15 metrů, to je tak akorát na parádní relaxační ponor.

K lomu přijíždíme na devátou hodinu a jsme tu mezi prvními. Je tu jen jedna parta jinak nikde ani noha. Jdeme zaplatit vstupné, které dělá 40 zlotých na osobu. Voda je opět parádní, sice jako v Krakově to nebude, ale je to pořád krása. Od schodů je vidět až na dno do 15 metrů. Je tu opět další prosluněný den a my se jdeme všichni zanořit. My kluci opět v suchých oblecích a otužilá Dáša v mokrém. Od vstupu lom klesá kolmo dolů do 15 metrů, pak už je jen placka. Směr bereme k nejvzdálenější atrakci replice lodi Wilhelm. Láďa s Martinem jdou první, nám to trošku trvá. První narážíme na obří bagrové lžíce a pak před námi vidíme siluetu bagru. Čím se blížíme tím je vidět lépe,  je to obr. Proplouváme bagr  a míříme na nejvzdálenější místo od vstupu loď Wilhelm. Láďa s Martinem jsou už na místě a čekají na nás. Silueta lodi je vidět z dálky nad ní bublají Láďa s Martinem. Jelikož já s Láďou Račákem jsme na této lokalitě už byli a tak jí dobře známe, nechávám Dášu proplavat vnitřek lodi a otáčíme zpět. Už tak bude zase promrzlá na kost tak honem z vody. Voda má 8 stupňů což není moc. Brrrrr. Nemít sucháč, tak to taky zabalím. Jsme pod vstupem do vody a já to otáčím zpět k lodi Wilhelm, abych si jí pořádně natočil. Proplavávám lom a po 45 minutách to balím, tahle lokalita mě moc nebere. Kluci jsou pod hladinou o dvacet minut déle.

Je čas hodit na gril poslední kousky masa a dobře to zapít. Odpoledne začne trošku delší přesun do Svobodných Heřmanic. Láďa s Martinem dávají po obědě ještě jeden ponor. Já už pomalu balím a připravujeme se na přesun.

Krátké video z ponoru je zde , tak hezkou podívanou.

Máme tady další teď už o trošku delší přesun do Svobodných Heřmanic.


lom Šifr – Svobodné Heřmanice

Je tu sobota večer a my jsme konečně po dlouhé cestě na lomu Šifr. Ubytování máme zajištěné na ubytovně potápěčského klubu Krnov. Kousek od ubytovny je prima hospůdka, kde dobře vaří. Tam máme namířeno hned, jak se ubytujeme. Necháváme ještě naplnit lahve, ať máme na ráno vše nachystané, ať jsme na lomu mezi prvními.

Je tu neděle ráno a my vyrážíme na lom. Někdo je už ve vodě, už to tam bublá.Není na, co čekat, oblékáme sucháče, ještě kontrolujeme lahve a jde se na to.Plán je následující, směr studna a pak ještě kousek za ní. Tam to otočit a zpět. Do vody jdeme Láďa Račák má dvojče 2×7 l+ 7l záložní lahev, Martin Svododa 15l lahev + 7l záložní lahev a Vladimír Kulštejn 20l lahev + 7l záložní a všichni v sucháčích. Dáša na tomto lomu zůstává na břehu jako pozemní podpora a Janou a Lenkou.

Po zanoření voda u vstupu nevypadá nic moc, ale u kesonu už je vidět parádně.Určitě okolo 4 metrů a čím hlouběji tím lépe a lépe. Po 16 minutách se dostáváme ke studni. Počítač ukazuje 33,3 metru a končí bezdekompresní ponor. Láďa a Martin si u studny kontrolují záložní lahve a Martin zjišťuje, že něco není, jak má být. A tak se otáčí a šikmo podél stěny stoupá na 5 metrů a vrací se zpět.Láďa a Vláďa pokračují dál a dál. Po nějakých 5 minutách i my otáčíme a vracíme se stejnou cestou zpět. V dolní části lomu je vidět určitě přes 5 metrů prostě krása. Deko naskakuje docela rychle. Čas se krátí. Cestou zpět nahlížíme do kesonu. Čeká nás deko zastávka 4 minuty v 9 metrech, pokračujeme dál a v 6 metrech dalších 6 minut. Tady už se naštěstí dá koukat na rybičky, kterých je tu opravdu dost. Hladina se blíží ještě bezpečnostní zastávka 3 minuty ve třech metrech a jsme zas bezpečně z vody venku. Martin nás čeká na břehu. Je čas zajet naplnit lahve, ať máme vzduch ještě na druhý ponor a roztopit gril a dát si něco dobrého na oběd. Lom se pomalu plní, skupinky potápěčů se tu střídají jedna za druhou. My máme po obědě a v plánu ještě jeden krátký ponor. Tím zakončíme naší návštěvu na lomu Šifr. Večer vyrážíme na dobrou mňamku do místní hospůdky a ráno vyrazíme zpět k nám na západ Čech.

TOPlist