Říjnový prodloužený víkend na Lago di GardaJe říjnový prodloužený víkend a já s kolegou Láďou Račákem vyrážíme za potápěním na jezero Lago di Garda. V pátek odpoledne sedáme do auta a okolo 21:30 už jsme za hranicemi Itálie. Tady si dáváme pauzu, přespáváme a ráno pokračujeme dalších 200 km na místo.
Dorážíme na naši lokalitu, do městečka Riva. Jsme zde kolem 9:00 ráno, což je tak akorát, protože parkoviště se rychle plní. Konají se tu jachtařské závody a lidí je opravdu hodně. Není na co čekat – oblékáme suché obleky a pomalu se suneme k vodě. Ve vodě už jsou první místní potápěči.
Bohužel zjišťujeme, že viditelnost není nic moc. Na naše poměry je voda pořád krásná, ale bývá to tady daleko lepší. Otevírá se až od hloubky 30 m, kde je pak vidět opravdu daleko. V horních vrstvách je viditelnost jen kolem 6 metrů. Při prvním ponoru se dostáváme do zhruba 50 m, kde otáčíme a stoupáme po vyznačených trasách. Ikonou tohoto místa je socha Krista umístěná pod hladinou.
Přesouváme se k tunelu, kde je malé parkoviště asi pro osm aut. Jedno volné místo naštěstí nacházíme, parkujeme, vyndáváme kompresor a pouštíme se do práce. Potřebujeme naplnit všechny prázdné lahve, takže nám to trvá zhruba tři hodiny, ale máme hotovo a jsme připraveni na další potápečský den.
Druhý den.
Ráno vstáváme a hned za časného svítání jdeme do vody. Je tu nádherná stěna, která údajně padá až do hloubky 300 m. Zanořujeme se do 56 metrů, kam se dostáváme už v osmé minutě ponoru. Otáčíme podél kolmé stěny skalního masivu a pomalu stoupáme zpět. Pod hladinou je krásná scenérie – skály pokryté spoustou slávek. Po zhruba hodině vylézáme lehce unavení, ale spokojení. Voda je tu tak čistá, že v 50 metrech je nádherné světlo a není třeba svítit.
Po ponoru přemýšlíme, co dál, a rozhodujeme se přesunout k jinému jezeru – Lago di Ledro. Po příjezdu si dáváme oběd v místní restauraci a vyrážíme k vodě. Vypadá luxusně – a také že byla… až do hloubky 12 metrů. Pak nás čekal silný zákal s nulovou viditelností až do 23 metrů. Tam už bylo jen ploché bahnité dno, takže otáčíme zpět do čisté vody a pokračujeme podél břehu v hloubce kolem 7 metrů. Po půl hodině vylézáme – delší pobyt neměl smysl. Ze břehu nádherně tyrkysová voda, ale pod hladinou totální „kekel“.
Začíná lehce pršet a řešíme, co dál. Druhý ponor zde smysl nemá, a tak balíme a přesouváme se do jiného státu k jinému jezeru.
Třetí den
Rakousko a NěmeckoJe večer, přespáváme na parkovišti u města Kufstein a ráno pokračujeme směrem na Mnichov, kde jsem našel místní potápěčskou lokalitu. Počasí se ale mění – v nížinách prší, ve vyšších nadmořských výškách padá sníh. Ráno se probouzíme a okolní kopce jsou bílé. Brrr, zima je tady.Blížíme se k Mnichovu. Jezero je hned vedle dálnice a je dobře přístupné. Přes webové stránky platíme vstupné a jdeme do vody. Je vidět, že jde o bývalou pískovnu – voda krásně čistá, celé dno pokryté rostlinami, hloubka maximálně 8 m. Pod hladinou je několik výcvikových plat, takže je jasné, že to místní využívají jako výcvikovou základnu. Ve vodě potkáváme pár štik a okounů.Po hodině vylézáme z vody a s ohledem na počasí, které vypadá tak, že by člověk nevyhnal ani psa nevyhnal , se rozhodujeme vydat domů – k nám na západ Čech.
Tím náš výlet končí.
Je tu konec září a my vyrážíme do Egypta, do lokality Marsa Alam, za potápěním. Zájezd jsme koupili zhruba měsíc předem u cestovní kanceláře Blue Style. Tentokrát jsme zvolili Equinox Resort. Protože jsme ze západu Čech, necháváme auto u společnosti GO Parking, což mi přišlo jako skvělá volba – mají perfektní služby, prostě to nemělo chybu. Naše cesta probíhala na jedničku, takže nelze nic vytknout. Snad jen to, že rumunské aerolinie, které létají pro Blue Style, nejsou schopné mít plné na palubě někoho, kdo mluví česky, zvlášť když mají letadlo Čechů. Z letiště Marsa Alam jsme to měli asi hodinu jízdy na hotelu, což byla nádhera – v porovnání s naší poslední návštěvou.
Jsme na hotelu a vše je, naštěstí perfektní jako vždy. Sice je to levnější hotel, ale nemohu nic vytknout. Naopak, do tohoto hotelu jezdí lidé, kteří nechtějí celý den poslouchat křik dětí, a proto nejsou žádné velké atrakce u bazénu. Je to místo vhodné především pro ty, kteří hledají klid a odpočinek.
Potápění máme domluvené u vedlejšího hotelu Malakia na základně Diving.de. Tato základna je provozována Čechy, takže komunikace byla skvělá – můžeme jen doporučit. Každé ráno nás zdarma vyzvedávají v hotelu a vrací zpět.
Ale teď už hurá do vody! Voda má neuvěřitelných 31 stupňů Celsia, v celém profilu až do hloubky 30 metrů. Po prvním dni potápění, kdy jsem si vzal 3mm neopren, jsem usoudil, že to není cesta – od té doby se potápím jen v plavkách a tričku. I tady je vidět, jak korálové zahrady pomalu šednou a korály umírají. Je to opravdu smutný pohled. Škoda, že se nádherně vidět, přenést v čase a to tu vypadalo před 30 lety – musela být naprostá nádhera.
Dáváme pouze jeden ponor denně, protože nejsme tu na závodech, ale odpočíváme a relaxujeme. každé odpoledne věnuji dvě až tři hodiny šnorchlování. Nedaleko hotelu na pláži bydlí Dugong, nebo-li mořská kráva – nádherné stvoření, které přitahuje lidi z okolních hotelů az Diving Center. Několikrát jsme ho během šnorchlování potkali. Bohužel, dva dny se šnorchlovat nedalo kvůli velkým vlnám, ale i tak jsme si užili zábavu ve vlnách. Silný vítr způsobil vlny, které přišly opravdu hodně na konci září – je tu stále hodně teplo, i když se bosými nohami nedá chodit po písku, protože pálí.
DJeden den vyrážíme na výlet za delfíny. Z hotelu nás vyzvedávají již v 5:45 ráno a odvezou do přístavu Marsa Alam, odkud plujeme na takzvaný Delfíní dům. Cestou na Delfíní dům jsme potkali skupinu delfínů a těšili jsme se, že je uvidíme i pod vodou. Bohužel, výlet jsem pojmenoval jako „Jak vyhodit 200 euro a nic nevidět.“ Přestože je to rezervace pod hladinou, lze vidět běžný život, který nahrává kolem hotelů a pláží. Často si myslím, že si za nějaký výlet připlatíme a uvidíme něco zvláštního, ale často je to zklamání. Při šnorchlování u hotelu vidím daleko víc než při běžném ponoru.
Ráno stojí za to vstát a každé ráno si zaplavat při východu slunce. To je naprosto nádherné – prázdné pláže, minimum lidí, prostě úžasný zážitek.
Závěrem řečeno nemít Egypt to moře je to jedna skládka komunálního odpadu ze které občas vyčnívá nějaký Resort protože kam člověk koukne tam je neskutečný bordel pobřeží poseté pet lahvemi a igelity kdekoliv okolo silnic bordel bordel a jenom bordel. Hlavně že nám Evropanům budou říkat jak se máme chovat ekologicky A třičtvrtě světa na to totálně kašle.
Sport v Chebu
