Vítej v podvodním světě

Videa a fotografie

 

Máme tu velikonoce a s kolegy vyrážíme směr Rakousko. Náš cíl je jezero Attersee a řeka Traun. Pár dní příprav a balení je za námi ,vyrážíme v pátek v sedm hodin ráno. Naše složení   Láďa Račák , Martin Svoboda a Vladimír Kulštejn. Láďa Račák bere osobní auto a karavan. Nakládáme lahve , komresor a veškerou výstroj a vyrážíme okolo 8 ráno z Chebu. Cesta po Německých a Rakouských dálnicích probíhá dobře okolo půl druhé jsme a lokalitě Dixi.  Parkoviště je prázdné máme i prostor si vybrat kde zaparkovat. Během dalších 10 minut bylo parkoviště narvané až k prasknutí. Potápka vedle potápky. Ještě že jsme to stihly . Vyndaváme cajky a oblékáme sucháče a  vyrážíme pod vodu  v plánu je dnes jeden ponor. Několik potápěčů je již před námi  tak snad bude krásná voda. 

Voda je úžasná myslím že je vidět místy kolem 15 metrů na to kolik je tu potápek tak je to paráda. Hned po zanoření potkáváme první štiku není moc velká ale je tu. Při poslední návštěvě asi před 5 lety tu moc rybiček vidět nebylo. Klesáme po svahu podél obrovských klád kde narážíme na vrak nějakého člunu. Původně myslíme že je to vrak plachetnice Dixi ale není.  Po nějakých 45 minutách vylézáme spokojeni z vody. Byl to po dlouhé době úžasný ponor. Dáváme pivko a nějaký rumíček a relaxujeme. Je tu opravdu narváno auta se tu střídají jak na běžícím pásu. Blíží se podvečer a my trošku posilněni jsme se rozhodly vyrazit se zbytkem vzduchu v lahvích ještě na chvilku do vody. V mojí dvacítce mám stále ještě okolo 90 barů a v malé hloubce mi to ještě stačí na hodně dlouho. Kluci jsou na tom podobně ale nechystáme se nijak hluboko. Tak nám to na nějakou chvilku bude stačit. Proplaváváme znovu místo kde by měla být plachetnice Dixi a opravdu byla tam kde má být. Cestou zpátky jsi jdeme každý po svém. Beru to na druhou stranu a v tom pod sebou vidím obrovský stín. Koukám kolik mám vzduchu na tuhle hloubku ještě stále dost. Okamžitě zapínám kameru a klesám. A už vidím co to je , je to překrásná štika a délce cca 120 cm nádherně vymalovaná no paráda. To je snad máma štik z Attersee .Tu co jsme viděli na začátku to bylo miminko za to tohle to je kus. Stojí kousek od křížku jako by ho tu hlídala. Po pár minutách se jí už moje přítomnost nelíbila a odplavala kam si do neznáma. Já to taky balím v lahvi mi zbývá 30 barů tak šup ven z vody. Láďa s Martinem jsou už venku na břehu.Já se sice trošku zdržel ale stálo to za to.

 

Je tu podvečer  na parkovišti už není téměř ani noha a my startujeme kompresor a plníme lahve na druhý den.
Sušíme obleky a mě napadá že si kuklu pořádně usuším ať mi to zítra ráno nestudí.
No a takhle to dopadá když vás nenapadne nic lepšího než si dát kuklu uschnout na motor kompresoru.
No naštěstí jsem to ještě stihl než se do ní protavila díra turch. Odnesli to jen vlněné rukavice co byli pod ní. 
Je večer a my tři  pod opojením rumu a vodky plánujeme druhý den.
Zatím nevíme kam ale někam popojedeme a snad najdeme  zajímavé místo. Tady se to povedlo parádně.

 
 
 
 
 
 



 

Tak je tu druhý den našeho výletu. Balíme karavan a přejíždíme o kousek dál. Je sice ráno ale parkoviště na lokalitách se rychle plní.  Zastavujeme na lokalitě Ofen  zatím jsou tu jen místní ,ale ti už jsou z vody venku.  Jakmile Rakušáci zmizeli rázem je plné parkoviště českých potápěčů. Zase jsme to stihli jen tak tak. Dáváme se do řeči a dostáváme tip který není na plánku. Naše rozhodnutí je jasné jdeme do toho. Kousek od tud ve 42 metrech by měla být ve skále malá jeskyňka s křížem a soškou madony,tak snad to trefíme . Má se plavat vpravo cca 10 minut a pak žlabem který je plný listí a bordelu až na 42m a pak zase vpravo kde máme narazit na skalní masiv, tak snad se zadaří.   Oblékáme se a jdeme cca 200m ke vstupu do vody . Zamořujeme se a jedeme v malé hloubce až ke žlabu. cestou potkáváme jednoho úhoře. Po osmi minutách narážíme na žlab a klesáme. Voda je docela čistá vidět je minimálně 10 metrů. Láďa Račák jde první a my dva za ním.  Láďa to už v 35metrech točí vpravo , já jdu až na 42m a točím také vpravo .Po chvilce Láďa už signalizuje že to našel.  Zdržujeme se zde pouze chvilku a bereme to po zvolna na hloubku 20 metrů ať nenasbíráme zbytečné deko. Cestou zpátky narážíme na jedem pomníček , bohužel i na tomto místě někdo zůstal.  

 

 

Vylézáme z vody potápky se tu střídají jak na běžícím páse. Házíme cajky do auta a přejíždíme na lokalitu Weissenbach  je to poměrně mělká lokalita se spoustou kmenů pod vodou. Děláme oběd a pak jdeme hned do vody. Využíváme zbytkový vzduch co nám zbyl z minulého ponoru . Tady v té mělké vodě nám to bude stačit. Kupodivu tu nejsou žádné rybičky , voda je ještě docela studená Brrrr 4 stupně tak většina rybiček ještě někde chrápe.  Během ponoru mi praská suchá rukavice tak to na ruku docela studí. Navíc celou cestu podél břehu si říkám že mi někdo snad sedí na flašce nešlo vůbec plavat , jako bych byl přivázaný k jednomu místu. Vůbec bych nečekal že tu bude takový proud ale byl. Láďa i Martin mi potvrzují to samé člověk kope jako blbec a stojí pomalu na místě.  Počasí se nám pomalu kazí  plníme lahve horským vzduchem a k večeru vyrážíme na řeku Traun.      


Už když vyrážíme z Attersee tak leje jako z konve . No hrůza pořád doufáme že se něco zlomí a přestane pršet. Na parkovišti u řeky Traun jsme za cca půl hodiky. Fouká silný vítr a leje a leje. Po hodince je po dešti a my se jdeme podívat k vodě. Vypadá to moc dobře a už se na to těšíme vody moc neteče a to je paráda. Tak si říkáme uvidíme ráno.  Celou noc leje a leje  ráno je po dešti a my se oblékáme a jdeme k vodě. Když scházíme na chodník co vede dolu k vodě už je mi jasné že něco není v pořádku. Ještě jdu asi 100 metrů a usuzuji že se vracíme. Soutěska pod přehradou se proměnila v malé niagarské vodopády. Tak že zpátky k autu sházet ze sebe cajky a jdeme k vodě udělat aspoň pár obrázků. Do toho proudu skočit tak nás najdou hodně daleko. Nic naplat přírodě se poručit nedá. Tak snad někdy jindy .
;

Chat

LOADING...
„Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.“ Mark Twain
TOPlist