Videa a fotografie

Rok 2018

V termínu 4-8.května 2018 pořádal náš klub Sportovního potápění Kajman Cheb soustředění ve výcvikovém středisku Českého svazu potápěčů na Barboře. V plánu byli ponory na Barboře , ale i na jiných lomech severních Čech. Počasí nám přálo a slunce hřálo a tak v sobotu jsme vyrazily na jezero Milada . Jezero se nachází kousek od Ústí nad Labem , maximální hloubka jezera je 25 metrů. Parkujeme na parkovišti Trmice GPS: 50.6473300N, 13.9735122E

 

 

 


K jezeru není zrovna dobrý přístup ale z parkoviště Trmice je to k jezeru nejblíže. Pokud je štěstí dá se zajet až k vodě vyložit, ale pak honem pryč zpět na parkoviště. Za necelých 5 hodin co jsme tam byli bylo tam nejméně pět policejních hlídek. Jezero je intenzivně hlídané. Nicméně je všude čisto a i na toaleta se u vody najde. Potom co se scházíme jdeme po skupinkách do vody. Voda vypadá aspoň ze břehu parádně. Nicméně po zanoření se žádná hitparáda nekonala. Viditelnost okolo 2 metrů a rybiček taky nic moc. Nicméně někteří z nás zůstávají na Miladě do odpoledne a užívají si sluníčka a polední grilovačku. Ostatní míří zpět na Barboru, kde se chystají na další odpolední ponor.


Během dalších dní jsou v plánu ponory a okolních lomech a jezerech. Jako například Márinka , Braňanská pískovna, důl Klement (Smeťák) a další .  Bohužel kvalita vody letos v květnu nestojí vůbec za nic. Téměř všude je vidět maximálně 1-2 metry ale spíše méně.

V neděli jsou domluveni potápěči co mají suchý oblek že se podívají na Barboře do hloubky pod dvacet metrů kde by měla být čistší voda ale za to studenější. Voda v této hloubce a níže je celoročně na 4 stupních. Vyrážíme v 11 hodin ve složení Vladimír Kulštejn ,Ladislav Račák , Martin Svoboda.

U vody potkáváme jednu potápku z Prahy co hledá buddyho tak ho bereme s sebou. Ta potápka je Honza Snížek tak jde s námi .Plán je podívat se  přes plata až k policajtce a ke stanu a podle toho jak bude vidět uvidíme dál. Martin se nám ztrácí hned u kesonu a zůstává v teplé ale kalné vodě. My Vláďa a Láďa a Honza který se nás stále drží klesáme níž a níž od dvaceti metrů jsou už vidět krásné čtyři metry. Na policajtce polehává malý sumeček a nakonec jí vplouvá do hlavy . Klesáme ke stanu kde už se voda zase trošku kazí. Pokračujeme na plošinu ve 43 metrech kde to otáčíme a pomalu stoupáme. Cestou děláme bezpečnostní zastávku a pak jdeme v mělké vodě přes Citroen až po kadibudku. Pak přes stromky kde už jdeme každý po svém. Potkávám překrásného tak  velkého 30cm Okouna a dvě parádní štiky .To bylo moc hezké završení pěkného ponoru. Na hladině se setkáváme všichni . Slunce pálí a tak honem ven ze sucháče. 


Našel akce končí až v úterý ale někteří z nás co musí v pondělí do práce odjíždějí v neděli. Zbytek si užívá zázemí výcvikového centra až do úterý.
Zde je krátký sestřih z ponoru na Barboře tak hezkou podívanou.
 

 


V pátek 27.května vyrážejí členové klubu Kajman za potápěním do lomů Pardubického kraje. Vyrážíme ve složení Vladimír Kulštejn, Ladislav Račák , Radim Havlovič Martin Svoboda a Petr Marek.  V plánu jsou hlubší ponory na lomech Leštinka a Borek a tak suchý oblek byl pro tuto výpravu nutností.

Cesta probíhá tak, jak se dalo čekat .V pátek odpoledne jet přez Prahu to je opravdu hrůza.  Hodinu to trvá než se dostaneme z Karlovarské na Hradeckou dálnici. Tam už vše běží jak má a cesta utíká parádně. Okolo osmé hodiny dorážíme na Leštinku. Ubytování máme domluvené na kovárně, kde už jsme před lety byli. Zázemí je zde opravdu  parádní . Vybalujeme nepotřebné věci z auta ať s sebou po zdejších lomech nevozíme všechno a jedeme obhlídnout vodu. Jak se dozvídáme voda tady na Leštince není zrovna nic moc,ale to bude asi všude podobné. Ten žlutý hnus co všude lítá je prostě všude, jak na hladině tak i pod ní.  V místní hospůdce probíráme naše možnosti a rozhoduje se zůstat v sobotu na Leštince. V plánu jsou minimálně dva ponory.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Je sobota dopoledne a my jdeme na první ponor.  Jak se ukazuje v horních 5 metrech to nestojí za nic. Čím níže pod 5 metrů tím je voda lepší. Okolo skanzenu je vidět okolo 5 metrů a to je paráda. Cestou dělám pár obrázků a konečně zkouším pořádně světlo co mi vyrobil Láďa Račák. Svítí fakt parádně jen se do něj nikdo nesmí koukat jinak sám nic neuvidí.

Po lomu jsme se rozprchli a téměř každý se pohybuje někde jinde. Péťa Marek s Radimem Havlovičem si berou mokré obleky Brrrr . Po půl hodince pod vodní hladinou je jim opravdu zima a tak pobyt na slunci opravdu přijde v hod.  My ostatní v suchých oblecích nijak nespěcháme z vody,ale i tak pak rádi vidíme slunce které dnes opravdu parádně hřeje.

 

 

Další ponor plánujeme na blízkém lomu Zvěřinov. Voda ze břehu vypadá čistší jak na Leštince.

Je odpoledne slunce pálí a na slunci je dobrých 28 stupňů. Přejíždíme jen pár set metrů k lomu Zvěřinov. Ve stínu stromů se převlékáme a bez otálení se jde do vody. Voda sice vypadala ze břehu lépe ale pod vodou je už všechno jinak.  Vidět je tak maximálně 2 metry ale většinou okolo metru. Všude pod hladinou spousta stromů a potápěč vůbec neví kam plave. Po chvilce kupodivu narážím s Láďou Račákem na zatopený domek. kde jsou nějaké rozvaděče a čerpadlo. Vede odtud sací trubka, po které jdeme až na konec.  Pak podél stěny  proplaváváme téměř polovinu lomu ale voda všude stejná. Nestojí to za nic …….          Okolo páté hodiny se po náročném ponoru  občerstvujeme zpět na Leštince.

Láďa Račák plánuje ještě jeden pozdní ponor okolo půl sedmé a tak do toho jdeme dva. Péťa Marek se jde ještě před námi podívat okolo kesonu, a když vylézá z vody my vyrážíme. Láďa zaměřuje kompas a jde se na to. Pokud je člověk s ním vždycky se dostane, tak kam je potřeba. Láďovo excelentní navigace nemá obdoby. Projíždíme celý lom  na chvilku zastavujeme dole ve 24 metrech je  vidět jen okolo jednoho metru .Tak stoupáme víš . Proplavat celý lom nám zabírá asi 45 minut . Bohužel mimo okounů nenarážíme na jiné rybičky. Příjemně unavení vylézáme po třetím ponoru z vody.  Chystáme grilovačku , kousek dobrého masa a sklenka dobrého moku přijde v hod.

Je neděle ráno a my máme dnes v plánu lom Mokrýšov – Březiny. tam jsme se byli před lety podívat, ale jenom na kukačku ani pod vodou jsme nebyli. Péťa Marek zůstává na Leštince celou noc měl zimnici a tak dnes se bude zotavovat.

 

Na lom dorážíme okolo desáté hodiny. Po krátkém poklábosení s majitelem se dozvídáme, že voda v tomhle ročním období na lomu stojí vždy za prd. Ale i přes to  jdeme do vody, když už jsme tady. Pod hladinou zde má být vrak letadla An-2 ( Andula), druhý trup zde leží kousek od lumu v lese a tak se na něj vyrážíme podívat. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po krátké obchůzce okolí jdeme do vody. Sice nakonec né všichni, ale to už tak bývá. Když lezu do vody uvolnila se mi přezka na ploutvi a kousek z ní kamsi upadl a už jsme ho nenašli. Nic naplat jdu z vody a napadlo mi půjčit si jiné ploutve u majitele lomu. Ty byly během chvilky nachystané, jsem opět ve vodě. Ještě je třeba dotáhnout pásek ploutve aby mi to někde nespadlo. Jak ze něj vezmu prd a zůstal mi v ruce. Rozhoduji se co dál a tohle je znamení se na to vykašlat. Kluci jsou už ve vodě a já pomalu balím věci. nakonec kluci jsou zhruba po dvaceti minutách z vody. Voda je tak špatná, že není vidět ani na metr. K letadlu se spouštěli podél lana, aby ho vůbec našli.Ale  tam nebylo vidět téměř nic.

Dostáváme nabídku oběda za zdejší kuchyně a tak něco k snědku se stejně hodí, tak proč ne. Oběd byl vynikající aspoň to trošku zpravilo zklamání ze zdejšího lomu.

Balíme a pokračujeme na lom Srní , tam jsme odtud do dvaceti minut.

Na lomu Srní si říkáme, že to snad bude lepší a tak se jde hned do vody. Tenhle lom vypadá opravdu luxusně. V létě to tu musí být narvané koupači.

Voda bohužel i tady nestojí za nic. Vidět je tak do dvou metrů, proplaváváme celý lom dokola. Občas narážíme na nějakou tu rybičku ale žádný zázrak to není.

Po necelé hodince jsme z vody venku, startujeme kompresor a plníme lahve na další ponor.

   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nějaká svačinka se hodí a tak házíme na gril další kousky masa na posilněnou a něž naplníme všechny lahve, tak si dáme svačinku.

Láďu  Račáka napadá cestou zpátky se ještě podívat na Trhovou Kamenici . Tak nabíráme směr a jedeme tam.

 

Cesta k lomu přes les je opravdu náročná. Původně jsme zde neplánovali žádný ponor, protože dneska už toho bylo dost. Láďa a Martin jdou nicméně do vody. Já s Radimem zůstáváme na břehu.  Po půl hodině jsou kluci z vody venku a voda byla prý nejlepší z dnešního dne. Vidět bylo pět a více, což je krása.Láďa viděl dva metrové jesetery.

V pondělí je v plánu celodenní výjezd na lom Borek,  tak tam si snad zpravíme chuť krásně čistou vodou.

 

Dorážíme na Borek a jsme tu samy. Zatím nikde žádné potápky nejsou. Po chvilce příprav se jde na věc.  U vlezu do vody je vidět jen půl metru. Pak se to otevírá a je to jak v moři. Plaveme s Martinem a Láďou a Péťou podél linky v 6,5 metrech až nad autobus. Tam padáme volným pádem až do hloubky 28 metrů. Silueta autobusu se před námi zjevuje po chvilce. Vidět je zde okolo 5 metrů no nádhera. Proplaváváme autobus a pak to bereme zpět podél stěny. Voda nemá jednou chybičku, jen ten život tu moc není.

Po ponoru opět startujeme kompresor a jde se dělat oběd. Buřtíky na ohni se zeleninou to přijde v hod.  Už se to tu pomalu plní další potápky se chystají do vody. 

 

Okolo třetí hodiny jdeme na druhý ponor. Ve vodě už zas nikdo pomalu není. Dokonce se i voda u vlezu do vody zlepšila. Tentokráte si jdeme každý po svém . Nikdo neplánuje žádnou hloubku, bude to jen relax. A to tak bylo…….   Náš poslední ponor na lomu Borek ukončil naší výpravu. Ráno se sbalíme a míříme zpět k nám na západ Čech. 

TOPlist