V neděli 13.prosince 2015 se konal již 3.ročník Zimního plavání v řece Ohři které pořádal Klub sportovního potápění Kajman Cheb.

Akce se konala v areálu krajinné výstavy na pravém břehu řeky Ohře na proti Chebskému hradu.  Všichni se začali scházet okolo 10 hodiny přihlížejících lidiček přibývalo a účastníků také.  V úvodu předseda klubu pan Držmíšek poučil všechny účastníky plavání že tak činí pouze na vlastní nebezpečí. Sešlo se zde celkem 14 potápěčů z různých koutů našeho kraje.  Voda měla příjemných 6 stupňů proud byl docela silný takže plavání šlo rychleji než v minulých ročnících. Po odplavání trasy na všechny čekalo občerstvení a teplo u ohně.  Našli se mezi námi i tací kteří po odplavání a svlečení neoprenů vyrazily do ledové vody otestovat svůj organismus.

Pro každého plavce byla připravena pamětní placka.  

Všichni zúčastnění se v pořádku dostaly na břeh.  Pak se všichni věnovali diskusi u ohně. Celá akce skončila okolo 14 hodiny.

Velké poděkování patří městu Cheb za podporu našeho klubu.

Moc děkujeme  .

[singlepic id=1168 w= h= float=center]

V neděli 15.11.2015 vyrážíme ve složení Láďa Račák , Petr Marek, Vláďa Kulštejn na 3 denní potápění na Slapy. Je to naše první návštěva této krásné přehrady tak snad se vše povede tak jak má a počasí nám bude přát. Přes net zjišťujeme že momo sezónu na Slapech nafoukat není možné takže si sebou bereme benzinový kompresor a balíme vše potřebné.  Každý 15L lahev tedy mimo mě já si beru svůj 20L boiler. Je to sice trošku větší kousek ale stále vím že mám dostatek vzduchu když by bylo potřeba. Balíme vše sice je auto dosti narvané ale jedeme. Počasí v neděli nepanuje zrovna dobré tak snad se to vylepší. Z Chebu jedeme před jedenáctou a před druhou hodinou jsme už u Živohošťského mostu. Sice tak trochu prší a prší ale nic se nedá dělat. Jdem omrknout přístup k vodě. Ty kamenné schody to je opravdu očistec zatím si nedovedu představit jak jít dolu oblečenej s výstrojí na sobě. Ale tuhle lokalitu musíme dát necháme si jí na pondělí.

Dnes počasí sice nepřeje ,ale jedeme na Živohošť k vodní záchranné službě tam bude náš první ponor.

[singlepic id=1177 w= h= float=center]

Sice prší ale oblékáme sucháče a hurá do vody. Voda vypadá opravdu dobře.Když to srovnám s naší Jesenicí tak to je paráda. Jdeme do vody a viditelnost je okolo 3-4m což je krása. Všude okolo skal spousta rybiček no nádhera. Pod vodou jsme nějakých 45minut a opravdu jsme si to užily. Teď ná čeká asi necelé dvě hodinky foukání a jedem na penzion do Měřína. Na penzík dorážíme už za tmy takže dáváme sušit sucháče a šup najít nějakou hospůdku. Ta se sice našla ale chemik co v ní vařil na nás neudělal  zrovna dojem. Takže zítra sem určitě ne ! To by bylo o život .

Druhý den ráno je počasí jak vymalované.

[singlepic id=1186 w= h= float=center]

Takže po snídani razíme na Živohošťský most kde lokalita zvaná zátoka vraků. Máme tu krásný a slunečný den tak si ho musíme pořádně užít.

[singlepic id=1190 w= h= float=center]

na fotografii zátoka vraků

Rozhodujeme se přinést si nejtěžší výstroj k vodě a pak jít teprve v sucháčích dolu. Takže snášíme olova a lahve a pak už to jde nádherně. Sice jen do té doby než chceme jít do vody. Jak zjišťuji akumulátor do světla jsem nechal na pokoji v penzionu takže z videa nic nebude. Což mi hodně štve ale nic nenadělám. Takže je nutná ještě jedna cesta nahoru k silnici pro záložní světlo a pak už šup do vody. Padáme všichni tři asi do 25m viditelnost je parádní a postupujeme směrem do zátoky. Cestou se sice téměř jako vždy rozdělujeme ale vše probíhá tak jak má je tu hodně rybiček a vraky nalézáme. Nejhezčí je vrak hausbótu ten nemá chybu je to kolos a v podstatě neporušenej. Na zádi u dveří je hlava nějaké ryby no paráda. No po pěkné ponoru náš čekala opět cesta přes ty zatracené schody. Kluci to dali dokonce ve výstroji až nahoru k autu no hrůza.  No a pak zase foukat a foukat ale naštěstí že ten kompresor máme nedokážu si představit tu dělat dva ponory denně a jezdit plnit někam daleko.

Je něco po poledni takže po nafoukání razíme na náplavku.

[singlepic id=1203 w= h= float=center]

S autem sjíždíme dolu vydaváme věci a pro jistotu ho dáváme k silnici před zákaz. Nebylo by dobré tu chytit nějakou pokutu. Slunce svítí jak v létě na slunci je užčitě přes 20stupnů . Na náplavce u voda se potuluje jakýsi exhibicionista postaršího věku úplně nahý no je mu asi horko.

Chystáme se a šup honem do vody na břehu je až příliš teplo. Po zanoření vybíráme na rozcestníku vyvázanou cestu k maringotce. Jsme tu poprvé tak snad to pro nás bude to pravé.

[singlepic id=1244 w= h= float=center]

Na lince nacházíme nějakou větší pramici a starou dřevěnou korbu naše cesta bohužel končí u betonových rozvalin někde ve 30m kde je absolutně nulová viditelnost. Naštěstí se držíme všichni tři po hromadě a vracíme se zpět do čisté vody. Nad 30m je vidět tak okolo 3m což jak paráda tak si užíváme skalnatého terénu který u nás nemáme.  Tento ponor byl náš poslední na Slapech.Takže opět foukáme ať máme na zítra plné lahve.

[singlepic id=1222 w= h= float=none]

Den poslední vyrážíme směr Hříměždice. Počasí už není jako včera leje a leje. Nic se ale nedá dělat to nás určitě nerozhodí.

[singlepic id=1226 w= h= float=center]

Lom vypadá parádně okolí pěkně uklizené je vidět že se tu o to někdo dobře stará. I voda vypadá dobře  jsou tam krásné 3m jen je podstatně studenější než Slapy Brrrr.

Jen jakmile jsem vlezl do vody kamera se jaksi zpotila a z obrázků nebylo nakonec nic.

Na závěr je nutno říct že celá akce se parádně vydařila.Určitě se na Slapy podíváme i příští rok.

A tady je pár obrázků z celé akce.