Videa a fotografie

Nezařazené

Zase po roce je voda v řece Ohři docela čistá. Tento stav většinou netrvá dlouho a tak je třeba využít každé příležitosti .Vyrážíme na blíže nespecifikované místo kde je pod hladinou spousta života. Hned po zanoření jsme jako v rybí polívce. Ryby do nás narážejí ze všech stran.

Hejna plotic a cejnů se prohánějí kolem nás. Škeble doslova na každém místě filtrují vodu. Hlouběji jsou hejna okounů a candátů kteří se drží v tom nejsilnějším proudu. Kde se neudržíme ani my s proud nás bere fofrem o pár metrů dál. Oklikou se několikrát vracíme pozorovat candáty takřka naskládané vedle sebe v tom nejsilnějším proudu. Voda je docela kalná ale stále to není nejhorší pořád je něco vidět.Úhor schovaný v trhlině ve skále se před námi snaží utéct ale my ho aspoň kousek následujeme a po chvilce mizí pod kameny. Je to nádhera ….

Po necelých 45 minutách se vracíme po proudu na místo vstupu. Všichni vylézáme z řeky Ohře spokojeni. Sice to čisté jako v moři není ale za to je tu daleko více života.

krátký sestřih z našeho ponoru
Vladimír Kulštejn

Je tu konec června a my vyrážíme na Nechranice.Jsme ve složení Láďa Račák,Dáša Pokorná potapěči a Jana Podhirnová jako pozemní podpora.
Jedeme na místo kde stávala od roku 1925 elektrárna Lomazice,která při stavbě Nechranické přehrady musela ustoupit budoucí vodní nádrži.
V posledních týdnech panují parné dny ale i tak doufáme že voda bude ještě za něco stát. Řídíme se měřením povodí Ohře kde píšou průhlednost vody 3,2 metru. Tak si říkáme že když bude 1,5 metru tak to bude dobré. Hned po příjezdu je nám jasné že je to bída a utrpení. Samozřejmě když už jsme tady tak to nevzdáme a i přes špatnou kvalitu vody zůstáváme. Stejně není kam jet. Voda v těchhle teplotách bude stát všude za nic.

 

Nandavám ploutve a masku a jdu si proplavat jen tak na hubu místo kam jsme se chtěli původně podívat. Voda opravdu nestojí za nic ve 3 metrech je vidět tak 1,5 metru a čím hlouběji tím hůř. Ve 3 metrech nacházím 3 vchody do napouštěcího kanálu elektrárny každý o průměru cca 2 metry . Vracím se cca 200 metrů zpět na místo kde stojíme s auty.

tak to tu vypadá dnes areál bývalých sádek
Dobová fotografie z webu zaniklé obce. Zde jsou vidět 3 náhony budova nad nimi už nestojí zbyla po ní pouze betonová zeď s otvory po rourách. Za normálního stavu vody pod hladinou.

Po malé poradě s Láďou Račákem jdeme i přes docela špatnou viditelnost do toho. Jde se do vody ať se trošku zchladíme, voda má při hladině 26 stupňů a na slunci je 35 stupňů tak honem do hlubin. Zanořujeme se do hloubky 5 metrů a bereme ten správný směr. Vidět je 1-2 metry pod pět metrů je tma a není vidět ani na špičku nosu. Jsme u ústí kanálů a jde se dovnitř, sice nevíme kam to vede ale zkusíme to aspoň kousek a pak to otočíme. Sotva uplaveme cca 5 metrů je vidět volná hladina. Vynořujeme se v obří propusti kanálu. Před námi hromady sutin a po stranách nějaká stavidla. Po krátkém průzkumu prvního kanálu jdeme i do druhého a třetího všechny vypadají úplně stejně.

Na krátkém videu jsou vidět ohromné prostory propusti. Takové to prostory jsou tam celkem tři. Kanál bohužel nepokračuje dál.

Plaveme náhonem do 13 metrů a tady už není vidět vůbec nic. Otáčíme zpět náhonem a otáčíme to zpět ke břehu.Po půl hodince vylézáme z vody a těšíme se na studené pivečko. Jsme tu přes noc do neděle a tak si místo potápění užíváme sluníčka a přehřáté vody na koupání. Navíc musíme vypít a sníst to co jsme si přivezli.

Po hezkém večeru na Nechranicích vyrážíme ráno zpět do Chebu.




TOPlist