Videa a fotografie
Vladimír Kulštejn

Vladimír Kulštejn

Cestou z Chorvatska zastavujeme u řeky TRAUN. Tahle magická řeka mě osobně přitahuje. Bohužel z Chorvatska jedeme s Dášou oba silně nachlazení tak do vody jdu jen se Zdeňkem.

Kdo chce do řeky Traun u vodopádů musí si prostě skočit ze skály, Je to parádní zážitek.

Dávám na záda moje dvojče 2×2 litry namontované na žaketu. Zdeněk dostává malou 7 litrovou lahev. Přístroje spouštíme na laně ze skály a pak to bereme každý skokem ze skály cca z 5 metrů do vody.

Proplaváváme kaňon pod vodopády, kde je jsou nádherné ryby a raci. Plácáme se asi hodinku pod vodopády a pak to bereme s proudem dalších 500 metrů až k výpusti z elektrárny. Cestou je mnoho hlubokých tůní plných ryb. Téměř za každým kamenem se prohání Lipani a Pstruzi duhový. Takovou nádheru v Českých vodách nenajdeme.

Proplavání peřejí je trošku náročnější. Občas se musejí přelézat kameny. Nicméně ta námaha za to opravdu stojí. Proplaváváme hluboké tůně a končíme před výpustí elektrárny. Vylézáme z vody a jdeme až na parkoviště, kde dáváme přístroje do auta a jdeme si to dát znovu ještě jednou. Skáčeme opět ze skály a tentokrát jen s ploutvemi, maskou a šnorchlem. Pouštíme do peřejí a vezeme se na pohodu zase dolů po proudu. Kdo si to dá až dolů nebude litovat. Ta nádhera stojí za to.

Zase po roce se vracíme na Nechranickou přehradu. Vyrážíme ve složení já + Dáša a za námi v druhém autě jede Láďa Račák s Janou. Dál tu máme sraz s Michalem Černým z Lablonce.

Michalovi zde budeme dělat průvodce. Zbytky elektrárny Lomazice jsou magickým místem. Nicméně musí být dobrá viditelnost a tu jsem tu dle záznamů zažil v roce 2011 pak už to rok co rok bylo špatné.

Ono i dnes to nebude žádná sláva. Hladina je pokrytá pylem a to není nic dobrého. Co na hladině to i pod ní.

Naše dvojice Vláďa a Dáša jde do vody už okolo dvanácté hodiny. Jdeme se podívat na místo kde jsme minulý rok potkali hejna kaprů a candátů. Vidět je místy i 4 metry jen ty ryby tu nejsou. Potkáváme jen tři candáty co si hlídají hnízda a jinak vůbec nic.

Okolo půl třetí dorážejí Michal s Láďou . Plánujeme ponor k elektrárně . Pod pět metrů nestojí voda za nic a tak vypouštíme ponor níž. Zaplavat jako minulý rok nevědomky do uzavřených prostor to nebudeme riskovat. Plaveme jen do polo zatopených komor kde je volná hladina a dá se tam dýchat. Vchody do nich jsou asi tři metry pod hladinou. Proplouváme dvě komory a pak se pouštíme náhonem dolů. Tam to ale v osmi metrech otáčíme a bereme to do mělčích vod. Vidět tu není vůbec nic a za ten risk to nestojí.

Cestou potkáváme pár nádherných candátů . Michal pořizuje nějakou dokumentaci do nové knihy. Po hodině vylézáme všichni v pořádku z vody.

TOPlist