Je pěkný květnový den a my po delší pauze jdeme na procházku na stará dobrá místa. Tentokrát pod hladinu Jesenické přehrady. Chystáme lahve oblékáme neopreny a jde se na to. Snad potkáme něco pěkného.
Po nějaké chvíli plavání v takřka mrtvé vodě. kde jsme nepotkali ani rybičku mě Dáša najednou tahá za ploutev. Hned mi trklo. že jsem kolem něčeho proplaval a nevšiml si toho. Obracím se a plavu pár metrů zpět,ale nikde nic nevidím. Až Dáša mi světlem signalizuje něco na dně. A on tam zavrtanej téměř neviditelnej Úhor. Jen hlava mu kouká z podrostu řas co sedí na dně. Kameru dávám blíž a čekám. Trošku se nám to kalí ale to se nic nedá dělat. Snad tam něco bude vidět a myslím. že se to nakonec povedlo. Po chvilce Úhoř vystřelil jak střela a ztratil se v dáli.
Plaveme dál. stále se držíme v hloubce cca 5 metrů. Čekám. že narazíme na starou kotvu pontonu a po chvilce je tu. Něco jí hlídá.Sedí na ní překrásnej Candát. Nejspíš hlídá hnízdo . Celou dobu je naježenej a nechce odplavat. tak si ho užíváme. Na Jesenici je už jich tak málo. že je to opravdová vzácnost. Ještě před deseti lety jsem jich potkal takhle před létem desítky a dnes je to pár kusů na kilometr. Jsme pod vodou pomalu 3/4 hodiny a otáčíme to zpět. Přeci jenom nám už v neoprenech začíná být trošku zima. Voda má 16 stupňů v celém profilu. teplé to tedy ještě není.
Užili jsme si krásnou hodinku relaxu a o to přeci jenom šlo.
Tak zase někdy ……..
Napsat komentář