Videa a fotografie

Vladimír Kulštejn Je tu sobota 3.2.2018 a já s kolegy ze sportovního klubu Kajman Cheb vyrážím na Bílou vodu u Chodova u Karlových Varů.  Byli jsme tu těsně před silvestrem a voda byla parádní. Tak to jdeme vyzkoušet teďka tak snad to bude jako posledně. Jedeme ve složení Láďa Račák ,Martin Svoboda ,Štefan Kmec a moje maličkost.

Na Bílou vodu přijíždíme okolo druhé odpoledne. Na parkovišti zjišťujeme že závora je otevřená  a tak voláme na městskou policii Chodov a domlouváme si povolení k vjezdu. Můžeme až k vodě ,je to o  dost blíž než to všechno nést z parkoviště. Voda ze břehu vypadá stejně jako před Silvestrem .Po ledu nikde ani památka a to je fajn. Pomalu oblékáme sucháče jen Štefan jde v mokrém obleku. Brrrr jen když ho vidím už je mi zima. Voda má jen dva stupně nad nulou a to není zrovna moc na potápění v mokrém obleku. No jdeme na to,domlouváme se dopředu že pokud bude Štefanovi zima vrátí se sám a my budeme případně pokračovat. Láďa bere náměr přímo k lesu voda je horší než na silvestra ale stále to jde. Vidět je okolo 3-4 metrů což je docela dobrý. Držíme se pohromadě ale jen do té doby než narážím na padlé stromy. Jak jsem je tam viděl už jsem si říkal že jsem tenhle pohled už někde viděl. Jsou to přesně ty stromy ve kterých tu byli nafocení sumci. Nic naplat zůstávám tady a jdu to tu pořádně proplavat. Po chvilce narážím na štiku a vedle druhou. Obě tu loví je tu spoustu malejch rybiček a já jsem asi u nich ve spižírně. Po chvilce narážím na další  je to tu jak v akváriu  takhle parádní ponor už jsem dlouho nezažil. Po třiceti minutách mám naprosto promrzlé malíčky na obou rukou. Mám suché rukavice ale promrzlé jen malíčky až to bolí. Objevuje se tu Štefan nechávám ho ať si užije štiky a já fičím na břeh. Ta bolest je nesnesitelná. Těch necelých deset minut na břeh trvá jak věčnost. Vylézám na břeh a sundavám rukavice ruce byli v suchu ve vlněných rukavicích ale moje malíčky jsou zmrzlé na kost a to není dobré.Trvá docela dlouho než bolest přejde. Na břehu jsem první i Štefan v mokrém obleku od Agamy je ještě ve vodě. Kluci se ukazují ze nějakých deset minut. A jak se dozvídám nikdo neviděl ani rybičku tedy mimo mě a Štefana. Na tenhle parádní ponor tady asi zas dlouho nezapomenu.

Cestou jsem pořídil pár obrázků  tak přeji hezkou podívanou.

Štefan Kmec

Láďa Račák

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist